Mezi hlavní příčiny vzniku a rozšíření energeticky úsporných a pasivních domů
se považují ropné šoky, které nastaly v minulém století a neutěšený vývoj cen energií. V roce 1991 proto vzniká tzv „teorie pasivního domu“. Prvním zhmotněním této teorie byl pak také první pasivní dům v Darmstadtu. Důvodem vzniku pak byly nejen energetické, ale především také ekologické důvody.
Definice pasivního domu
Pasivní dům je budova, která využívá pasivních tepelných zisků a vytopí se téměř sama pomocí slunečního záření a vnitřních tepelných zisků (elektrické spotřebiče, osoby, zvířata …). Pasivní dům má zpravidla během celého roku určitou spotřebu tepla, kterou není pokrýt z vlastních zdrojů. Aby pasivní dům splňoval definci pasivního domu, neměla by tato spotřeba překročit 15kWh/m2a za jeden rok. V pasivním domě jsou náklady na ohřev teplé vody a elektřinu jsou stejné jako u jiných domů. I spotřeba je podobná.
Proto je snaha snížit tuto spotřebu pomocí solárních systémů nebo úsporných
elektrospotřebičů. Důležitá je silná vrstva izolací a lepší parametry materiálů v bodech
tepelného mostu. Sem patří například použití trojskel, které velmi zlepší izolační parametry oken a nezvýší jejich cenu významným způsobem. Mezi další důležité parametry pasivního domu patří následující:
- měrná spotřeba tepla na vytápění je ≤ 15 kWh/m2
- součinitel prostupu tepla u všech plných obvodových konstrukcí U ≤ 0,15 W/m2K
- celková roční spotřeba primární energie nesmí překročit 120 kWh/m2a
Pasivní dům se od nulového domu ve své konstrukci v zásadě neliší. Kritérium
pro dosažení nulového domu je dáno jeho potřebou tepla během roku. Tu si musí
nulový dům zajistit pomocí alternativních zdrojů energie, které alespoň zpočátku
investici do rodinného domu opět navyšují.
Zdrojem k tomuto článku byla diplomová práce: Dřevostavba v pasivním standardu a řešení snižování emisí CO2 v bytovém sektoru? Mariána Mindroše